Uplynul právě měsíc od okamžiku, kdy několik moravských obcí zasáhl meteorologický jev v našich zěměpisných šířkách stejně vzácný, jako ničivý.
Zpráva o tornádu na Moravě neminula patrně nikoho z nás, stejně jako vlna solidarity s postiženými lidmi, šířící se napříč naší zemí i sousedními státy. Velmi nás těší, že i naši zaměstnanci patří k těm, kteří se zapojili do pomoci, ať již finanční či hmotné. Jeden z autentických příběhů z pera našeho koplegy, kterému se podařilo s podporou firmy zorganizovat materiální a fyzickou pomoc přímo na místě, s dovolením zveřejňujeme.

Dne 24.6.2021 se Břeclavskem a Hodonínskem prohnalo tornádo o nebývalé síle F4 s devastujícími následky a oběťmi na životech. Zničilo několik vesnic a změnilo život tisícům lidí. Nikdo na to nebyl připravený. Tato tragédie se několik dní objevovala ve všech hlavních zprávách a zaznamenal ji snad každý z nás.

Jelikož pocházím z Jižní Moravy a je to můj druhý domov, začal jsem přemýšlet jak místním co nejlépe pomoci. Ve sbírkách se vybralo přes miliardu korun, kterým však nějakou chvíli potrvá, než dorazí přímo potřebným. Pomoc se nedá měřit na stupnici a každý, kdo chtěl pomoci, pomohl jak nejlépe uměl. Vážím si každé pomoci postiženým oblastem a chtěl jsem přispět vlastní cestou.

Po komunikaci s kamarádem z Jižní Moravy jsem se rozhodl udělat materiální sbírku u nás na vesnici a poté i na Facebooku mezi mými přáteli. Stavební materiál byl hlavně ze začátku nedostatkovým zbožím, přičemž zakrýt střechu ve snaze ochránit to, co zbylo po tornádu, před zničením dalšími dešti a bouřkami, bylo prioritou spousty lidí. Domluvil jsem se s vedením společnosti Pacovské strojírny a to mi umožnilo zapůjčení firemního valníku na odvezení darovaného stavebního materiálu do postižených oblastí. Povedlo se mi postupně sehnat stavební materiál na čtyři naše firemní valníky. Odvezl jsem přes 1000 metrů střešních latí, 4 metry komínu, 5 palet cihel a věncovek, dveře, okna, desky na šalování věnců a nějaké trámy. Na místě jsem odvozil s partou dobrovolníků a vojáků několik tun trosek a odpadu na improvizované místní skládky. Popravdě, když to člověk viděl ve zprávách, říkal si, že je to hrozná tragédie, teprve po příjezdu na místo vám ale opravdu došla slova a pochopili jste, jakou sílu dokáže mít příroda.

Původně jsem chtěl pouze navozit materiál a chvíli jim tam pomoci s odklízením trosek a distribucí materiálu. Když jsem si ale vyslechl místní a jejich příběhy - jak sobě nebo sousedům zachránili život a čím vším si prošli - donutilo mě to zůstat déle, než jsem plánoval. Pomoc dobrovolníků, záchranných složek a armády byla tím, co dodávalo místním sílu k obnově domů a psychicky je podporovalo. Za každou rodinou byl nějaký osobní příběh, který vás chytil za srdce. Asi nejhorší pocity jsem zažíval při cestě domů. Člověk tam ty lidi nemohl jen tak nechat v těch hrozných podmínkách, bylo to jako ve válečné zóně a přitom u nás. Na Moravě jsem strávil celkem šest víkendových dní a mám tam naplánované další cesty s cílem pomoci s opravou vnitřků domů u konkrétních rodin.

Abych nekončil úplně negativně - i na této tragédii se našlo pár momentů, které potěšily. Třeba to, jak se naše republika dokázala semknout a na chvíli jsme přestali řešit politiku a jiné spory. Člověk mohl být zase chvíli hrdý na to, že je Čech. Vzniklo zde spoustu nových přátelství mezi místními i dobrovolníky z celé republiky. Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele, a tady to platilo několikanásobně. Místní lidé byli neskutečně vděční za každou pomoc, včetně té naší z Pacovských Strojíren. I díky tomu našemu autu se postavilo pár nových střech, štítů a vyčistily se ulice od nepořádku, aby se zde dalo znovu začít žít jako dříve. Přesně to bylo 1687 kilometrů, které Moravě trochu pomohly postavit se zase znovu na nohy.